Yeliu

Abych smazal mé všechny blogové resty, zbývá už jen jeden příspěvek. Voila, tady je.
Minulé pondělí se čtyřlčlenná výprava složená ze dvou Taiwanců, jedné Francouzky jménem Laetitia (která ale pochází z Reunionu - ostrovu v Indickém oceánu Francii patřící) a mě vydala na výlet do geologické rezervace v Yeliu.
Cítím, že je potřeba nejdříve vyjasnit, proč jsme si na celodenní výlet zvolili zrovna pondělí. Tak tedy, minulé pondělí, 10. října, byl na Taiwanu státní svátek. A co se slavilo? Ten den tomu bylo přesně 100 let od vzniku Čínské republiky. Toto si taky vyžaduje objasnění. Před 100 lety, v roce 1911, totiž Taiwan byl stále ještě pod koloniální nadvládou Japonska, tak co má co Taiwan něco takového slavit? Je ale potřeba si uvědomit, že se 10. října připomínal vznik Čínské republiky, nikoliv samostatnost Formosy. A Čínská republika v roce 1911 skutečně vznikla, její centrum ale bylo v Beijingu, v pevninské Číně. A je to přesně ta samá Čínská republika, která se v roce 1949 zbalila, vzala s sebou značnou část archivů, státního pokladu a armády a pod taktovkou Chian Kai Sheka utekla před Maovým tažením na Taiwan.
Tak to bylo něco z historie. Teď už k našemu výletu. Mimochodem, způsob oslavy tohoto výročí je nastíněn na prvních fotografiích na tomto výletu pořízených. Jsou to ty s vojenskou technikou.
Zpátky k našemu hlavnímu cíli. Yeliu je velice úzký a malý poloostrov nacházející se na severovýchodním pobřeží Taiwanu. Je to relikvie působení mořské vody, která nejspíš kdysi dávno sahala dál, než tomu je teď. Vítr určitě měl také své slovo a výsledek je tak jasný. V měkkém vápenci tyto elementy zanechaly skutečně viditelnou stopu.
Jedna z těch více slavných stop je takzvaná Queen's Head (Hlava královny). Je to vápencový útvar, který je zvláštním způsobem více nahlodán vespod, takže připomíná krk a pak se rozšiřuje do podoby hlavy. Nevím, podle které královny je to pojmenováno, ale silně mi celý monument, když už bych se měl zamyslet nad královnami, připomíná bustu Nefertiti. Queen's Head není nikde na fotkách. Opět se mi vybila baterka. Musím si koupit jednu náhradní.
Celá rezervace se nesla v podobném duchu. Různě zvláštně tvarované skály, jedna za druhou.
Naše pozornost se ale spíše točila k moři, které skýtalo daleko zajímavější podívanou. Sice to nebylo nijak extrémní, ale vlny, které bičovaly pobřeží, byly určitě daleko větší, než ty v Chorvatsku. S pobřežím, které z polostrova bylo vidět poněkud z dálky a mírně v mlze, vodní hladina vytvářela zajímavé panorama.
No, skoro by se chtělo skončit tady, nebýt ještě jednoho zážitku - je to přecejen pobřeží a pobřeží obvykle mívá čerstvé plody moře. A ty jsme také šli ochutnat. Bylo to asi poprvé, co jsem ochutnal takové bohatství moře. Docela mi chutnalo, ale okamžitě jsem poznal, že je opravdu velký rozdíl, když to člověk dostane opravdu čerstvé. Krevety jsem už dříve ochutnal, ale oproti tomu, co bylo na talíři toto pondělí, to bylo jako akorát uškvařené sádlo proti silně připálenému.