V neděli, kdy zemřel první český prezident, jsem se šťastnou náhodou dostal do Národního Taiwanského Muzea. Trošku rozvířím vody a řeknu, že to bylo díky dvěma volným lístkům, které měla Laura, a jelikož nikdo z jejích známých nebyl očivině dostatečně zaujat vlastní historií, pozvala mě. Samozřejmě jsem nemohl odmítnout.
Je potřeba říct, že stálá expozice v muzeu se nacházející pochází původně především z Číny a na Taiwan se dostala díky "úhybnému manévru" Chiang-Kai Sheka, při kterém před komunisty uprchl na Taiwan a vzal s sebou většinu armády, státního zlata, státních archivů a muzejních sbírek. Toto nám často nezapomíná připomínat jeden profesor (historie mezinárodních vztahů), který je na to jak se zdá patřičně pyšný a tvrdí, že to byl daleko úspěšnější taktický ústup, než ten u Dunkerque.
Takže to, co bylo možno vidět, pochází z kontinentální Číny, někdy sahající až do období neolitu, občas i do období Válčících států (kdo viděl Hrdinu, tak to je ono), dynastie Ming, ale především z poslední manchurské dynastie Qing. Krom takových věcí, jako k čemu všemu se využíval nefrit, jak vypadaly pokoje císařských úředníků a tak podobně bylo z těch zajímavějších věcí možno k vidění čínské malířské umění a též a především pak poměrně velká sbírka vystavených starých dokumentů.
A tady se dostávám k jádru věci, tady narážím na ona traumata, o kterých jsem se dříve zmiňoval. Jedná se o takzvané nerovné smlouvy.
Ale nejdřív trošku historie. Ale opravdu jenom trošku. V 19. století se Čína díky sérii prohraných válek s Velkou Británií, známých jako opiové, dostala do značně nerovného vztahu s evropskými mocnostmi. Krom toho, že války prohrála a obyčejně musela platit nějaké ty reparace, byla donucena uzavřít smlouvy, které západním mocnostem zaručovaly přístup do čínských přístavů, právo soudit své provinilce podle vlastního práva, výhodné tarify a tak podobně. Podstatou těchto smluv bylo to, že platily jen jedním směrem. Navíc obsahovaly tzv. větu o upřednostňovaném národu, která zaručovala stejné výhody i pro další země po Velké Británii.
No a těchto smluv tam bylo hodně. Ale opravdu hodně. Byly jich plné místnosti. A když tam zrovna nebyly nerovné smlouvy, pak tam byly takové, které onu nerovnost rušily. To se dělo po První světové válce, ovšem mezi tím leželo téměř jedno století, kdy byla ona slavná Říše středu pokořena a zahanbena. Zde musím zdůraznit, že ty smlouvy v muzeu vystavené nejsou pouhým reliktem dob minulých. I Laura, tedy osoba, která je událostem časově naprosto vzdálena a tato historie vlastně nijak nemá dopad na její život, to pociťovala jako křivdu.
Je tu ještě jedno temné období...tedy takové, které je pro Taiwance velice důležité. A to je období konce Druhé světové války, kdy se do jejich národní paměti silně zaryly americké bombové nálety (pamatujte, že v té době byl Taiwan stále součástí Japonska) a Bílého teroru, který následoval posléze. A opět, proč o tom mluvím? Tak 15. prosince jsem byl ještě s dvěmi německými slečnami na představení ve zdejším Národním divadle. Neslo název Portrait of Families (Portrét rodin) a pochází z dílny nejslavnější Taiwanské divadelní skupiny Cloud Gate Dance Theatre (Taneční divadlo brány oblaků). Jedná se o moderní balet s nepřehlédnutelnými prvky tradičních bojových umění a moderního tance. Jako takové bylo extrémně náročné na sledování, jelikož to v podstatě neobsahovalo žádný pořádný děj. Na plátnu v pozadí byly promítány fotky rodin z té doby. Do toho byly pouštěny nahrávky dialogů pořízené již po demokratizaci, některé byly plné emocí. A zároveň s tím se na pódiu odehrával tanec, jehož prostřednictvím herci vyjadřovali každodenní aktivity, jako číštění zubů, mytí vlasů, svatba...V té době...A to je to důležité, to zajímavé. Jedinečným příkladem bylo právě to čištění zubů, které bylo pojato jako nesmyslný, oblbující a k smrti vyčerpávající armádní dril.
Tolik k traumatům. Teď trošku zlehčím.
K ženskému šatníku. Totiž, abyste rozuměli, týká se to jednoho zajímavého kulturního protikladu, o kterém jsme debatovali na jednom z tréninků bojových umění. Je to možná i z části vysvětlení, proč zde většina holek nosí extrémně krátké kraťásky. To je totiž podle všeho v pořádku. Co není v pořádku jsou hluboké výstřihy a trička na ramínkách. Když se na tuto věc podíváme v Evropě, tak zjistíme, že...je to přesně naopak. Trička na ramínkách a hluboké výstřihy jsou akceptovatelné, ale co extrémně, ale extrémně krátké kraťásky? K tomu ještě jedna poznámka. Jeden z Taiwanců (vlastně jediný Taiwanec) této debaty se účastnící nám (mně a Francouzce, co nás trénuje) řekl, že žena, která by nosila hluboké výstřihy, by byla považována za barbarku...a kulturní poznámka: starý čínský koncept, 天下 tianxia, neboli vše pod nebesy (opět odkazuji na film Hrdina), říká, že nebesa jsou jako kruh a vše pod nimi je civilizace. Země je ale jako čtverec, ve kterém je onen nebeský kruh umístěn. Když si to představíte, zjistíte, že rohy čtverců jsou mimo kruh, tedy mimo civilizaci, tedy územím barbarů. A zajímavé bylo tento vzorec vidět na nádobách v Národním muzeu, kdy se úzké čtveraté hrdlo otevíralo kruhovým otvorem.
Žádné komentáře:
Okomentovat